Proč vlastně chodíme na jógu? Někteří z nás chtějí jen „vypnout“, jiní se zase protáhnout a část z nás to bere jako sociální kontakt. Nutné je poznamenat, že bez ohledu na naši osobnost, tak naši jógovou praxi prožíváme všichni na několika úrovních.

Od počátečního rozhodnutí, že chci jít na jógu až po závěrečnou šavásanu, jsme vystavování okolním vlivům. Nejde jen o startovní pocit, že na podložku jdeme s tím, že nás dneska někdo rozhodil, nebo naopak nám všichni lichotili. Je to právě pocit naplnění našeho očekávání, co nás na konci uspokojí. Nenechme se proto klamat našim okolím. Spoléhejme sami na sebe a nenechme se ničím rušit, ale přitom vždy střízlivě.

Jógová praxe není jen spojení dechu s pohybem, což někteří nazývají jako pořádná makačka, ale jde hlavně o práci s vědomím. Měli bychom se snažit postupně otočit naše smysly dovnitř (Pratyahara) a koncentrovat se k jednoduchým věcem (Dharana). Ne vždy je to však jednoduché.

Pokud překonáme první nesnáze. Tedy rozhodneme se, že už opravdu vejdeme do studia. Tak na nás číhají další nemalé výzvy. Kupříkladu, když máme očekávání, že dnes na lekci všechno proběhne excelentně, tak můžeme velmi tvrdě narazit. Náš oblíbený lektor/ka nebude přítomen/a. Kamarádka to na lekci nestihne a vedle mě je někdo jiný než obvykle. I nedostupnost oblíbeného místa v sálu, či oblíbené barvy podložky nás může pořádně rozhodit. A i když nás doposud nerozhodila ani neupravená toaleta, nebo nedostatek skříněk v šatně, tak víme, že jsme teprve na začátku lekce.

V průběhu lekce se teprve ukáže co je to výzva. Čekali jsme, že to dneska bude pořádný aerobik, nebo naopak jemné „flow“ bez zbytečných komplikací. Může se stát, že se lektor vrátil z výcviku a chová se jinak. Už to není ten samý člověk. I osazenstvo mé oblíbené skupiny v podvečer pracovního dne je jiné. Vidím, že kamarádka má nový top a vedle mě se zrovna někdo odhalil do půli těla. A co teprve, když někdo udělá něco nepatřičného. Hlasitě dýchá nebo třeba i zapáchá potem. Navíc se můj nový soused hýbe příliš rychle nebo se chová „vyzývavě“. Dokonce i oblečení může být pobuřující. Stimulace našeho EGA probíhá neustále. A často je to na hraně snesitelnosti. To vše se prostě děje kolem nás a návrat k předešlému je v nedohlednu.

Po lekci se nabízí ohlédnutí. Bylo to natolik nesnesitelné, aby to převýšilo dobrý pocit z praxe? Je to horší po lekci než po příchodu do studia? Opravdu ta halda drobných nedostatků je tak vysoká, aby převýšila to důležité? Z té hromady překvapení stojí za zmínku vnímání osobností v našem blízkém okolí. Je nutné si uvědomit, že všichni jsme jenom lidi, ať už vysocí, hubení, svalnatí, muži či ženy ale i děti. Ať už praktikujeme jógu kvůli bolavým zádům, jako kompenzační cvičení, nebo společenskou nutnost buďme k sobě tolerantní. Každý z nás touží po čisté demonstraci našeho skvělého vnitřního já. Ať už formou barevné smršti na trenkách, vyrýsovaném a velmi přitažlivém bříšku, nebo upřímným vydechnutím v závěrečném relaxu. Připomeňme si, že to co vidíme u ostatních může být jen odraz toho co je v nás samotných.

Náš zevnějšek je jako voják v první linii. Obvykle toho schytá nejvíc. Abychom tomu však alespoň trochu mohli předcházet, tak je dobré se naučit ovládnout naše smysly a správně je využívat. Tak jako pěšák na šachovnici má za cíl otestovat našeho soupeře, tak nás naše netrénované smysly odvádějí od toho, co skutečně potřebujeme. Jedná se o jeden z mnohých důvodů, proč lidé poznávají život skrze jógu. Východní koncept jógové praxe doporučuje jednoduché prostředí a dress code taktéž. Prostory studia by měly být jednoduché, praktické a přitom by měli vzbuzovat pocit, že k praxi nic nepotřebujeme. Stejně tak naše ošacení by mělo být nejlépe z přírodních materiálů, stejně tak i podložka. Barevnost umírněna. Oblečení by mělo být voleno, tak aby zakrývalo intimní partie, bylo neutrální a neovlivňovalo tělesnou teplotu. Muži cvičí pouze v trenýrkách a ženy navíc zakryjí hruď (vhodná je sportovní podprsenka). Ramena, paže, břicho, záda, stehna a dolní končetiny bývají obnaženy, aby tělesný pot mohl volně odcházet. Na mysore lekcích nebo na lekcích určených pro rehabilitaci je toto navíc vhodné pro kontrolu vašeho mobility, flexibility a v neposlední řadě i dechu. Pokud Vás lektor pozoruje tak právě proto, aby viděl pohyb svalstva, napětí pokožky aj. Na základě toho usoudí, zda můžete pozici prohloubit nebo naopak v ní polevit. Volné oblečení zakrývající každou část těla toto znemožňuje.

Je toho celkem dost, co doslova touží po naší pozornosti. A při jógové praxi toho není méně. Je to však součástí celého procesu transformace. Tak jako hráč tenisu neslyší fanoušky kolem, nebo vytrvalostní běžec nepodlehne vlastnímu pochybování. My se snažíme, zaměřit se na co nejmenší množství myšlenek. Na konci lekce je dobré, si vzpomenout na její začátek a zeptat se sám sebe jestli je něco jinak. Asi je logické, že očekáváme rozdíl. Ale přínosnější je, být vděčný za každý výsledek. V matematice je i nula výsledkem. Znamená to však, že jsme na tom stejně? Tedy bez rozdílu?

Není na místě tvrdit, že velká očekávání jsou k ničemu. Nebo že očekávat něco je nesmysl. Při očekávání bychom měli myslet na plán B. Uvědomit si, že ne vždy se vesmír kolem nás poskládá, tak jak očekáváme. Měli bychom si uvědomit, že prostředí kolem nás se vyvíjí přesně tak, jak potřebujeme a ne tak jak chceme. Je skvělé, že na světě nejsme sami. Buďme vděční, že jsou kolem nás ostatní, kteří nás neustále někam posouvají a zaměstnávají naši jinak velmi liknavou duši. Snažme si uvědomit, že kolem sebe šíříme vibrace, které pocházejí z naší osobnosti (třeba i srdce). Mohli bychom to nazvat aurou, nebo třeba i diskutovat o karmě. Platí ale to, že to co vyzařujeme, to přitahuje ostatní a naoplátku my jsme také přitahováni.